Ahoj, ahoj všem! Byť jsem toho letos z různých důvodů moc nenapsal, stále žiju a jakš- takš rybařím! Naposledy jsem psal na jaře. Pojďme si shrnout trochu i zbytek sezony. Ale nejdřív začnu odjinud...
Autor: Lubomír Kusý
01.12.2020 | 15:41 hod. Přečtěno: 582 x
Jedna z lepších letošních ryb.
Jak jsem již napsal výše. Z různých důvodů jsem toho letos moc nenapsal, rozhodně ne tak, jak bylo mým zvykem v minulosti buď sem, nebo spíše na sociální sítě. Jelikož jsem ale MIKBAITS vděčný za spolupráci a všechny další věci - jako ceny do závodů pro náš rybářský kroužek, za což moc děkujeme - mám zde spoustu přátel a každý rok vyrážím na návštěvu do Podlázek, moc rád se hecnu a napíšu sem pár řádků k mé sezoně. Respektive jich bude víc, já to na pár prostě neumím, takže si to nechte ke kávě, na záchod, nebo jak chcete. :-) Že člověk s rodinou nemá tolik času je jedna věc, ale asi mě to psaní již tak nebaví, nebo spíš neláká? Nevím, ale když vidím, jak jsou všichni na ostatní nepříjemní, vidím jeden hate vedle druhého, nebo když si s tím já dám práci, snažím se vše popsat, pomoci, poradit, udělat hezké fotky a pak si to přečte, či vidí sotva pár lidí a pak na druhou stranu, kde kdo ze sebe ,,vyblije,, sotva tři věty, ve kterých je hrubek, jako maku- detaily neřeším, nikdo nejsme bezchybní- ale slova jako LISEC atd. nejsou vyjímka.. hlavně, že tam lítají vysoké váhy, fotky ryb ořezané hlava/ocas, prsty rybáře větší pomalu než hlava.. tak si říkám, zda to má člověk za potřebí. Ke všemu, když všichni div ,,známému,, rybářovi nelížou prd*l, ale kdyby to udělal někdo obyčejný, tak ho sežerou za živa. O přístupu u vody, nebo poskytnutí pár informací a rad ani nemluvím. Já jsem rád, když někomu poradím, že pak vidím, jak se klučina vrátí šťastný s díky, že si chytl krásnou rybu. Proč ne? Na takové ty řeči, jako: víš, no.. na to musíš asi přijít sám, já nevím atd. já moc tedy nejsem. Vždyť je to koníček a radost a někteří z toho dělají pomalu mocenský boj. Prostě mě ten vývoj všeho nějak postupně donutil to raději nevnímat. Nikde nic nekomentuji, neřeším, myslím si své a tím to končí. Nejdříve jsem přestal před několika lety uvádět váhy, postupně i nějaké ryby zveřejňovat, nebo i fotit. Je mi z toho všeho prostě na nic! Proto jsem kolikrát rád, že si někde zalezu a mám klid. Hlavním důvodem toho ale je, že jsme se s kolegou vydali spíše závodní cestou, než tou klasickou, takže místo 5-7 víkendových výprav na normální ryby, kdy je pokaždé o čem psát, jezdíme po závodech, kde to až tak slavné pokaždé není, ale neskutečně nás to baví. Další věcí, jak jsem psal je rodina. V létě se nám narodil druhý syn a první už je ve věku kdy potřebuje trochu zápřah. Proto jsem taky úplně vypustil krátké denní nebo přes noční výpravy za kapry a věnoval se výchově mladého rybáře a jeho vztahu k přírodě, tak jak to cítím i já. Víceméně jsem tedy zjemnil výbavu a důležité bylo chytat ryby, jakékoli, ale chytat, aby se junior bavil. Času na klasickou rybařinu budu mít v budoucnu zase dostatek, ale teď jsou priority jinde! Abych se tedy konečně dostal k rybařině, první zprávu jsem psal začátkem května a přečíst si ji můžete zde: https://mikbaits.cz/zpravy-od-vody/zprava/prvni-jarni-toulky-1588155990 Následoval tedy květen a naše první závody na vodu, kam jsme jeli poprvé a neměli prakticky žádné informace. S losem jsme byli na první pohled celkem spokojeni a i když se nám v klidu podařilo naplnit limit sedmi bodovaných ryb, celková váha nám stačila pouze na 7. místo. Alespoň tedy ta první polovina umístění to byla, byť jsme chtěli začít úspěšněji!
závod o menších rybách, ale i tak jsme si ho užili.
Další závody byly bohužel kuli Covidu zrušeny a tak jsme již naplánovaný víkend využili ke klasické výpravě. V plánu jsme měli vrátit se na Štít, kde jsme z jara měli nevyřízené účty. Chtěli jsme na místo bez rezervace, v klidu z odhozu, jak to máme rádi. Když jsem tam ale ve čtvrtek ráno pro jistotu volal, bylo mi řečeno, že už není šance si tam sednout a tak jsme museli rychle měnit plány. Víceméně jsme se nějak nedohodli kam jet a tak Lukáš přijal pozvání kamaráda na chytačku na jedné pískovně a já jsem vyrazil na svazovou pískovnu, kam jsem plánoval vyrazit už hrozně dlouho a kam jsem jel na více dní poprvé. Jeden prut jsem nechal na odhoz a krmil si Spombem a klipem na přesno, pro druhý jsem si našel místo na vyvážku. Jelikož bylo dno již plné trávy, neměl jsem koule na to tam dát klasické boilies na dno, byť vím, že tam kamarádi takto chytají také a vsadil na plovky. Záběry jsem od začátku dělal na prut z odhozu, kde to poměrně bralo, ale ryby byly kolem 5kg. To jsem považoval za slušně rozjeté místo, přestal vnadit peletami a partiklem a krmil pravidelně pouze boilies, trochu G2 a sladké kukuřice. Za celý druhý den ani píp. Bylo mi to divné, ale nechal jsem to být, protože i první den se záběry stupňovaly až k večeru. A taky, že jo, první záběr jsem neproměnil a ihned po setmění přišel další padák, po zvednutí prutu jsem poměrně dlouho domotával, až jsem si říkal, že tam nic nebude, nebo cejnek. Po chvilce ale ryba otočila a začala celkem bojovat. Už jsem takto pár slušných amurů měl a vím, že na této vodě jsou luxusní torpéda. K mému překvapení jsem ale do podběráku navedl metrového sumíka. Když jsem viděl jeho břicho, bylo mi jasné, proč přestali brát kapři. Jestli se mi jich tam pár takových krmilo celý den, bylo to jasné. Ale byl můj první a v hloubi duše jsem měl i trochu radost.
zmetek pekelnej :-)
Od té doby prut na odhoz mlčel stejně jako celý den před tím. O prutu na vyvážku ani nemluvím, tam byť jsem byl přesvědčen, že mám najité už druhé super místo, záběry ne a ne přijít. A tak, když se kamarádi, kteří seděli vedle rozhodli z určitých důvodů jet v sobotu dopoledne domů, bylo přede mnou důležité rozhodnutí. Jelikož jsem sebou neměl člun a používal na převezení ten kluků, bylo mi jasné, že to také zabalím, využiju ještě posledních 24 hodin a pojedu za Lukášem a kamarády na jinou vodu, kde se jim dařilo nad míru dobře. Rozhodl jsem se tedy dojet pro tyčovku a naposledy před balením převézt prut. Už jsem prakticky nevěděl po třech dnech, co tam dát, vyhrábl jsem plovky, které mám snad deset let od svého začátku s produkty MIKBAITS, moc už jich tam není, ale stále krásně voní a plavou- 14mm půlnoční pomeranč. Řekl jsem si, že nemám co ztratit, že mě několikrát zachránil, našil to tam, sebral tyčovku, položil to, zasypal do prostoru trochu krmením a jel zpět. Prut jsem dal do stojanu, ani swinger nevešel, aby se to v klidu srovnalo a šel vrátit člun klukům, kteří už na něj čekali. Když jsem přišel zpět (asi tak minuta?) a chtěl pověsit swinger, tak to ani nešlo, prut totálně došponovaný a při povolování stále a stále. Nezbývalo než prut zvednout. Ihned jsem cítil velký odpor, který se ale hýbe, takže ne vázka, ale ryba. Na tu dálku určitě přes 200m to byla síla, ale kluci již měli člun vyfouklý a tak jsem to musel prubnout ze břehu. Věděl jsem, že asi půjde o slušnou rybu, měl strach abych o ni nepřišel, ryba jela jen do strany, takže jsem po břehu ve vodě šel několik desítek metrů až přes kluky vedle, kteří mě při balení ještě stihli rybu podebrat a nafotit- díky moc. Krásný, zdravý a hlavně brutálně široký a skoro metrový šupík s masivní palicí to sebral asi hned po položení. Trochu klika, ale někdy opravdu stačí jen chvilka a trochu toho štěstíčka. To bylo radosti panečku! A ten brutální souboj od samého začátku, čekal jsem, že u břehu bude už unavený, ale takových výpadů. Na to, že mu chyběl kus ocasu, masakr. I tak ale ten ocas měl větší než většina ryb co jsem viděl. Mazec, to si budu dlouho pamatovat. Půlnočák to ZASE zachránil a o to lépe se mi balilo. Tuto rybu považuji za jednu z nejvydřenějších a nejcennějších nejenom letos, ale vůbec! Pak už jsem jen šťastný pobalil a odjel za klukama, kde jsem si užil krásných dalších 24hodin lovu s partou přátel. Super víkend!
tadááá
Začátkem června následoval další závod na Broďáku. Lukáš to tam zná velice dobře, já tam jel poprvé. Tam bylo jasné, že bude rozhodovat los úplně nejvíc. Ale bohužel, Lukyn hned po losu říká: ,,jedno z nejhorších míst na vodě,,. No super, začíná to pěkně a bylo vidět, jak je zklamaný, že nejde ani o nějaké ,,hratelné,, místo. Já to neznal a tak jsem řekl, že půjdeme bojovat a užít si ty čtyři dny na rybách, že do předu my nic nevzdáváme! Místo bylo krásné, rákos z obou stran, nikoho jsme neviděli, prostor velký i na vodě, to byla nádhera. Ale údajně na tomto místě nikdo nikdy extra ryby nepochytal. O to byli všichni, včetně nás překvapení, jak nám to šlo. Bohužel na týmy na top místech jsme nestačili, byť ryb jsme měli dost, naplnit počet čtyř NEJ nebyl žádný problém, jen ta velikost nám zase chyběla. Byli jsme ale s výkonem nadmíru spokojeni, přechytali jsme i lepší místa, byli desátí z třiceti a jediné co nás hodně i zpětně mrzí, bylo nesmyslné zařazení do sektorů. V sektoru kde jsme chytali my, jsme suverénně vyhráli, ale bohužel, byli jsme přiřazeni úplně jinam a tím přišli i o slušnou výhru :(
ryby krásné, ale chtělo to alespoň o tři-čtyři kilča těžší..
Přes léto, když jsme již byli doma v očekávání druhého syna, jsem vyrážel pouze kousek od domu, vždy s juniorem jen na pár hodin ho pobavit a učit ho lásce k přírodě jako takové. Bylo to super a oba jsme si to užili si myslím nadmíru a mezi cejnky se občas objevil i nějaký ten kapřík.
jedno zrnko bonduelky v dipu.
V září poté následoval další závod. Závod na ,,domácím hřišti,,. Závod, který jsme vyhráli již 4x za sebou. Tentokrát to ale mělo být jinak. Pravidla se z klasické těžby změnily jen na top 7 ryb. Jelikož je to voda naší MO, přesně jsem věděl, která místa bych chtěl vylosovat. To jsme šli ale až pomalu ke konci a když jsem viděl, jak z prvních šesti losování jsou čtyři z těchto velice dobrých a top míst pryč, byl jsem už dost nervózní. Já měl ale už týden do předu v mysli jedno konkrétní číslo a to tam stále bylo. Následovalo dalších asi šest losování, kde pro změnu zmizely ty horší místa. Pak šel Lukyn a ten se trefil do mých modliteb a trefil přesně to, co jsem si vysnil. Teď už to bude jen na nás! Záběry děláme od samého začátku závodu, který se nám podařilo vyhrát po páté za sebou. Pecka, doma to prostě umíme. Tentokrát nás ale zachránila plovka, na kterou jinak moc nechytáme, ale nyní byla NS1 ta, která nachytala všechny větší ryby, včetně té největší. Jedinou černou chvilkou byla sobota odpoledne, kdy jsem si slušně zavařil a pocuchal si nervy, protože mi spadlo pět ryb za sebou, z toho bylo pár, které by nám pomohly, naštěstí ale nebylo potřeba a nemusí mě to tolik mrzet. Je to zvláštní, že se to najednou otočí, spadne každá ryba, pak se to otočí zpět a prakticky na ty samé návazce ryby perfektně drží. No konečně se zavedlo i na závodech!
po pěti spadených rybách, šestý záběr během chvíle. Nohy jsem měl dřevěný neskutečně
po pěti spadených neuvěřitelná úleva, když byl v podběráku!
top ryba závodu!
Postupem času kdy nastával podzim a již byla i brzo tma, jsme vyráželi jen na dvě/tři hoďky k vodě, dva proutky, předpruťáky, malý háček a broček, tak jako za starých časů úplně na lehko. Vždy jsem nakrmil pár koulí metoďáku s kukuřicí, na malý háček jedno zrnko bonduelky v dipu, nebo červíků v dipu a to byla jízda. Tohle přesně ho bavilo.. kapřík, perlín, kapřík,.. a jelo to... a musím se přiznat, bavilo mě nejen to, jak to baví jeho, ale i ta zábava jako taková. Takto jsme za celý rok strávili spousty krásných dní u vody. Takže trochu změna oproti ,,velké,, kaprařině, ale u vody jsme byli a to je to nejlepší!
na čekačce..
nemusí to být vždy rekord, aby byl člověk šťastný, že?
Následoval říjen a dvoje závody v rozmezí 14 dní na stejné vodě. Z minulého roku, kdy jsme zde byli poprvé a hned druzí víme, kam chceme, ale los nás posílá na krajní místo. Pěkné, velké místo, z druhé strany klidovka. Kapry jsme začali odchytávat až druhý den. U čtyřdenních závodů nic z čeho bychom byli nervózní, naopak, vždy jsme to tak měli. Ale záběrů nebylo moc. Až když na naše místo začal v posledních 24 hodinách foukat hodně silný vítr to začalo a tak, jako teď jsme si již dlouho nezachytali. Pecka, většina ryb byla okolo 10kg. Troufnu si tvrdit, že jsme měli jedni z nejvíce ryb. Tři ryby byly už slušné a byli jsme stále ve hře, ale ta čtvrtá lepší (nebo dvě střední na přepis) se nám nedařilo dochytit. Z dvaceti týmů bylo šesté místo (pouze 4kg na bednu) celkem slušné, i daleko lepší místa dopadla hůř. nicméně si furt myslím, že to mohlo dopadnout i lépe a jedna lepší ryba to mohla rozseknout. Škoda, ale alespoň jsme si parádně zachytali, což je lepší než tam čtyři dny sedět jen tak..
takové to chtělo alespoň tři..
...Což se nám málem povedlo v letošních posledních závodech. Poprvé jsem šel losovat já, moc se mi nechtělo, myslím, že jsem si veškeré své štěstí vybral už u maturity, ale Lukyn byl tvrdý a prostě jsem musel. Opět víme kam chceme, odkud se bude vyhrávat a kde to je hodně hratelné. V době, kdy jdu losovat tam stále dost těchto míst je. Já ale tahám opět krajní místo, tentokrát na druhé straně než před 14 dni, ale při 5 stupních a studeném větru chytat v metru až metr a půl nebude asi žádný med. Trochu mě utěšuje, že dle informací se zde vždy jedna velká ryba za poslední měsíc každý víkend chytla. To ale byly o dost jiné podmínky než teď. Oba týmy, které byly na proti nám odjely bez záběru předčasně domů. My nějaké ryby máme, ale chce to větší. Bohužel to se nedaří a již víme, že budeme bojovat alespoň o sektor, což by byl úspěch. Také jsme jako jediní z našeho sektoru naplnili počet pěti ryb, ale i tak nám cca 2 kg na výhru v sektoru chybělo. Soupeř z hranice sektoru (sousedi vítězného týmu) měli jednu krásnou velkou rybu, tak jim čtyři ryby stačily. Jsem si jistý, že jsem na prutě v posledních dvou hodinách závodu měl rybu, která by nás dostala na sektor, ale byla to první ryba za troje čtyřdenní závody a cca 30 záběrů, co mě tu spadla. Co nadělat. Byl to náš první záběr přes den, takže jak jsem psal výše, prakticky jsme přes den neměli co dělat, každou noc dva záběry. Tady jsme moc neuspěli a ani si moc nezachytali...
... Ale tak to přeci na závodech je a každý závodník s tím musí počítat. Beru to sportovně a doufám, že příští rok budeme mít trochu větší štěstí na los a také i na větší ryby. Nevím jestli to je námi, nebo spíš smůla, protože když se větší ryba ukázala, dokázali jsme ji odchytit, chybělo jich ale víc, nebo ta jedna pořádná petelice, která by to rozsekla. Vždy se nám podařilo zachytat i na místech, kde to nikdo nečekal, ale ta velikost.. a selektovat jsme mohli zkoušet, jak chtěli, ale bohužel. Pak když vidím, že vedle mají jeden záběr, ale zrovna to je ta ryba, co potřebujeme my, tak je to dost zvláštní pocit v hlavě, který určitě hodně z nás mívá. Ale co už. Tak to chodí. To nejdůležitější, že jsem si to vždy na maximum užil s tím nejlepším parťákem, který mě pokaždé něco naučí. Viděl spoustu kamarádů, kde jsme si předali informace, pokecali ..to je k nezaplacení. A že to holt někdy nevyjde..je to jen koníček a sport a je potřeba to tak brát. Na světě jsou daleko důležitější věci. A speciálně v této podivné době to je dobře vidět. A už teď vím, že už se těšíme na příští rok, kde zase zkusíme nové závody, zase budeme zkušenější a zase si to budeme vše užívat na plný pecky. Pozitivní přístup je totiž to nejlepší!
tak čágo, snad zase někdy..
Nevím, zda už to je letos konec, možná se ještě dostanu na pár hodin, ale už to nebude žádná velká výprava. Letos jsem se jako vždy mohl spolehnout na švestičku, kterou mám od doby co vyšla vždy sebou! Pozdější dobou klasika G2 a hodně i díky závodům jsem začal chytat na plovky i při normálních rybách. Pampeliška a Oliheň jsou stálice, ale příjemně mě překvapila sladká kukuřice, kterou jsem měl i v normálním provedení ke krmení a super kuličky! Do pva punčochy směs peletek a počet záběrů byl neuvěřitelný i v době kdy to na nic jiného nešlo. Také jsem se naučil používat měkké šňůrky jako Silkworm od Krystonu, který dokáže udělat záběr snad vždycky a všude, pecka!
i takhle by to šlo, Garda Ultra Sharp na Ronnie rigu !
Každopádně, i když trochu jinak, tak letos to byla zase pekelná jízda! Koneckonců, bych neměl zapomínat, že jsem si vlastně zvedl i osobák krásným skoro metrovým mohutným lyscem, což byla spíš další perfektní zdravá a silná letošní ryba, než že bych extra řešil váhu, ale jistě, potěší to moc! Jsem spokojený se sebou, juniora to baví, chce jezdit, poznává to a to je super. Závodně jsme také ze všech pěti závodů byli vždy v horní polovině. Vyhráli, bojovali o sektory až do konce a pokaždé splnili dané limity! Ani jednou totální provar, což není zlé! Na rozloučenou Vám všem přeji pevné nervy, zdraví a pohodu na rybách. Doufám, že se brzy s některými potkáme u vody a zase si v klidu dáme pivko, prohodíme informace a zkušenosti, poradíme si a bude to vše v klidu a pohodě. Mějte se fajn a všem slušným mnoho úspěchů! Luboš
Ahoj, ahoj všem! Byť jsem toho letos z různých důvodů moc nenapsal, stále žiju a jakš- takš rybařím! Naposledy jsem psal na jaře. Pojďme si shrnout trochu i zbytek sezony. Ale nejdřív začnu odjinud...
Autor: Lubomír Kusý
01.12.2020 | 15:41 hod.
Přečtěno: 582 x
Jedna z lepších letošních ryb.
Jak jsem již napsal výše. Z různých důvodů jsem toho letos moc nenapsal, rozhodně ne tak, jak bylo mým zvykem v minulosti buď sem, nebo spíše na sociální sítě. Jelikož jsem ale MIKBAITS vděčný za spolupráci a všechny další věci - jako ceny do závodů pro náš rybářský kroužek, za což moc děkujeme - mám zde spoustu přátel a každý rok vyrážím na návštěvu do Podlázek, moc rád se hecnu a napíšu sem pár řádků k mé sezoně. Respektive jich bude víc, já to na pár prostě neumím, takže si to nechte ke kávě, na záchod, nebo jak chcete. :-) Že člověk s rodinou nemá tolik času je jedna věc, ale asi mě to psaní již tak nebaví, nebo spíš neláká? Nevím, ale když vidím, jak jsou všichni na ostatní nepříjemní, vidím jeden hate vedle druhého, nebo když si s tím já dám práci, snažím se vše popsat, pomoci, poradit, udělat hezké fotky a pak si to přečte, či vidí sotva pár lidí a pak na druhou stranu, kde kdo ze sebe ,,vyblije,, sotva tři věty, ve kterých je hrubek, jako maku- detaily neřeším, nikdo nejsme bezchybní- ale slova jako LISEC atd. nejsou vyjímka.. hlavně, že tam lítají vysoké váhy, fotky ryb ořezané hlava/ocas, prsty rybáře větší pomalu než hlava.. tak si říkám, zda to má člověk za potřebí. Ke všemu, když všichni div ,,známému,, rybářovi nelížou prd*l, ale kdyby to udělal někdo obyčejný, tak ho sežerou za živa. O přístupu u vody, nebo poskytnutí pár informací a rad ani nemluvím. Já jsem rád, když někomu poradím, že pak vidím, jak se klučina vrátí šťastný s díky, že si chytl krásnou rybu. Proč ne? Na takové ty řeči, jako: víš, no.. na to musíš asi přijít sám, já nevím atd. já moc tedy nejsem. Vždyť je to koníček a radost a někteří z toho dělají pomalu mocenský boj. Prostě mě ten vývoj všeho nějak postupně donutil to raději nevnímat. Nikde nic nekomentuji, neřeším, myslím si své a tím to končí. Nejdříve jsem přestal před několika lety uvádět váhy, postupně i nějaké ryby zveřejňovat, nebo i fotit. Je mi z toho všeho prostě na nic! Proto jsem kolikrát rád, že si někde zalezu a mám klid. Hlavním důvodem toho ale je, že jsme se s kolegou vydali spíše závodní cestou, než tou klasickou, takže místo 5-7 víkendových výprav na normální ryby, kdy je pokaždé o čem psát, jezdíme po závodech, kde to až tak slavné pokaždé není, ale neskutečně nás to baví. Další věcí, jak jsem psal je rodina. V létě se nám narodil druhý syn a první už je ve věku kdy potřebuje trochu zápřah. Proto jsem taky úplně vypustil krátké denní nebo přes noční výpravy za kapry a věnoval se výchově mladého rybáře a jeho vztahu k přírodě, tak jak to cítím i já. Víceméně jsem tedy zjemnil výbavu a důležité bylo chytat ryby, jakékoli, ale chytat, aby se junior bavil. Času na klasickou rybařinu budu mít v budoucnu zase dostatek, ale teď jsou priority jinde! Abych se tedy konečně dostal k rybařině, první zprávu jsem psal začátkem května a přečíst si ji můžete zde: https://mikbaits.cz/zpravy-od-vody/zprava/prvni-jarni-toulky-1588155990 Následoval tedy květen a naše první závody na vodu, kam jsme jeli poprvé a neměli prakticky žádné informace. S losem jsme byli na první pohled celkem spokojeni a i když se nám v klidu podařilo naplnit limit sedmi bodovaných ryb, celková váha nám stačila pouze na 7. místo. Alespoň tedy ta první polovina umístění to byla, byť jsme chtěli začít úspěšněji!
závod o menších rybách, ale i tak jsme si ho užili.
Další závody byly bohužel kuli Covidu zrušeny a tak jsme již naplánovaný víkend využili ke klasické výpravě. V plánu jsme měli vrátit se na Štít, kde jsme z jara měli nevyřízené účty. Chtěli jsme na místo bez rezervace, v klidu z odhozu, jak to máme rádi. Když jsem tam ale ve čtvrtek ráno pro jistotu volal, bylo mi řečeno, že už není šance si tam sednout a tak jsme museli rychle měnit plány. Víceméně jsme se nějak nedohodli kam jet a tak Lukáš přijal pozvání kamaráda na chytačku na jedné pískovně a já jsem vyrazil na svazovou pískovnu, kam jsem plánoval vyrazit už hrozně dlouho a kam jsem jel na více dní poprvé. Jeden prut jsem nechal na odhoz a krmil si Spombem a klipem na přesno, pro druhý jsem si našel místo na vyvážku. Jelikož bylo dno již plné trávy, neměl jsem koule na to tam dát klasické boilies na dno, byť vím, že tam kamarádi takto chytají také a vsadil na plovky. Záběry jsem od začátku dělal na prut z odhozu, kde to poměrně bralo, ale ryby byly kolem 5kg. To jsem považoval za slušně rozjeté místo, přestal vnadit peletami a partiklem a krmil pravidelně pouze boilies, trochu G2 a sladké kukuřice. Za celý druhý den ani píp. Bylo mi to divné, ale nechal jsem to být, protože i první den se záběry stupňovaly až k večeru. A taky, že jo, první záběr jsem neproměnil a ihned po setmění přišel další padák, po zvednutí prutu jsem poměrně dlouho domotával, až jsem si říkal, že tam nic nebude, nebo cejnek. Po chvilce ale ryba otočila a začala celkem bojovat. Už jsem takto pár slušných amurů měl a vím, že na této vodě jsou luxusní torpéda. K mému překvapení jsem ale do podběráku navedl metrového sumíka. Když jsem viděl jeho břicho, bylo mi jasné, proč přestali brát kapři. Jestli se mi jich tam pár takových krmilo celý den, bylo to jasné. Ale byl můj první a v hloubi duše jsem měl i trochu radost.
zmetek pekelnej :-)
Od té doby prut na odhoz mlčel stejně jako celý den před tím. O prutu na vyvážku ani nemluvím, tam byť jsem byl přesvědčen, že mám najité už druhé super místo, záběry ne a ne přijít. A tak, když se kamarádi, kteří seděli vedle rozhodli z určitých důvodů jet v sobotu dopoledne domů, bylo přede mnou důležité rozhodnutí. Jelikož jsem sebou neměl člun a používal na převezení ten kluků, bylo mi jasné, že to také zabalím, využiju ještě posledních 24 hodin a pojedu za Lukášem a kamarády na jinou vodu, kde se jim dařilo nad míru dobře. Rozhodl jsem se tedy dojet pro tyčovku a naposledy před balením převézt prut. Už jsem prakticky nevěděl po třech dnech, co tam dát, vyhrábl jsem plovky, které mám snad deset let od svého začátku s produkty MIKBAITS, moc už jich tam není, ale stále krásně voní a plavou- 14mm půlnoční pomeranč. Řekl jsem si, že nemám co ztratit, že mě několikrát zachránil, našil to tam, sebral tyčovku, položil to, zasypal do prostoru trochu krmením a jel zpět. Prut jsem dal do stojanu, ani swinger nevešel, aby se to v klidu srovnalo a šel vrátit člun klukům, kteří už na něj čekali. Když jsem přišel zpět (asi tak minuta?) a chtěl pověsit swinger, tak to ani nešlo, prut totálně došponovaný a při povolování stále a stále. Nezbývalo než prut zvednout. Ihned jsem cítil velký odpor, který se ale hýbe, takže ne vázka, ale ryba. Na tu dálku určitě přes 200m to byla síla, ale kluci již měli člun vyfouklý a tak jsem to musel prubnout ze břehu. Věděl jsem, že asi půjde o slušnou rybu, měl strach abych o ni nepřišel, ryba jela jen do strany, takže jsem po břehu ve vodě šel několik desítek metrů až přes kluky vedle, kteří mě při balení ještě stihli rybu podebrat a nafotit- díky moc. Krásný, zdravý a hlavně brutálně široký a skoro metrový šupík s masivní palicí to sebral asi hned po položení. Trochu klika, ale někdy opravdu stačí jen chvilka a trochu toho štěstíčka. To bylo radosti panečku! A ten brutální souboj od samého začátku, čekal jsem, že u břehu bude už unavený, ale takových výpadů. Na to, že mu chyběl kus ocasu, masakr. I tak ale ten ocas měl větší než většina ryb co jsem viděl. Mazec, to si budu dlouho pamatovat. Půlnočák to ZASE zachránil a o to lépe se mi balilo. Tuto rybu považuji za jednu z nejvydřenějších a nejcennějších nejenom letos, ale vůbec! Pak už jsem jen šťastný pobalil a odjel za klukama, kde jsem si užil krásných dalších 24hodin lovu s partou přátel. Super víkend!
tadááá
Začátkem června následoval další závod na Broďáku. Lukáš to tam zná velice dobře, já tam jel poprvé. Tam bylo jasné, že bude rozhodovat los úplně nejvíc. Ale bohužel, Lukyn hned po losu říká: ,,jedno z nejhorších míst na vodě,,. No super, začíná to pěkně a bylo vidět, jak je zklamaný, že nejde ani o nějaké ,,hratelné,, místo. Já to neznal a tak jsem řekl, že půjdeme bojovat a užít si ty čtyři dny na rybách, že do předu my nic nevzdáváme! Místo bylo krásné, rákos z obou stran, nikoho jsme neviděli, prostor velký i na vodě, to byla nádhera. Ale údajně na tomto místě nikdo nikdy extra ryby nepochytal. O to byli všichni, včetně nás překvapení, jak nám to šlo. Bohužel na týmy na top místech jsme nestačili, byť ryb jsme měli dost, naplnit počet čtyř NEJ nebyl žádný problém, jen ta velikost nám zase chyběla. Byli jsme ale s výkonem nadmíru spokojeni, přechytali jsme i lepší místa, byli desátí z třiceti a jediné co nás hodně i zpětně mrzí, bylo nesmyslné zařazení do sektorů. V sektoru kde jsme chytali my, jsme suverénně vyhráli, ale bohužel, byli jsme přiřazeni úplně jinam a tím přišli i o slušnou výhru :(
ryby krásné, ale chtělo to alespoň o tři-čtyři kilča těžší..
Přes léto, když jsme již byli doma v očekávání druhého syna, jsem vyrážel pouze kousek od domu, vždy s juniorem jen na pár hodin ho pobavit a učit ho lásce k přírodě jako takové. Bylo to super a oba jsme si to užili si myslím nadmíru a mezi cejnky se občas objevil i nějaký ten kapřík.
jedno zrnko bonduelky v dipu.
V září poté následoval další závod. Závod na ,,domácím hřišti,,. Závod, který jsme vyhráli již 4x za sebou. Tentokrát to ale mělo být jinak. Pravidla se z klasické těžby změnily jen na top 7 ryb. Jelikož je to voda naší MO, přesně jsem věděl, která místa bych chtěl vylosovat. To jsme šli ale až pomalu ke konci a když jsem viděl, jak z prvních šesti losování jsou čtyři z těchto velice dobrých a top míst pryč, byl jsem už dost nervózní. Já měl ale už týden do předu v mysli jedno konkrétní číslo a to tam stále bylo. Následovalo dalších asi šest losování, kde pro změnu zmizely ty horší místa. Pak šel Lukyn a ten se trefil do mých modliteb a trefil přesně to, co jsem si vysnil. Teď už to bude jen na nás! Záběry děláme od samého začátku závodu, který se nám podařilo vyhrát po páté za sebou. Pecka, doma to prostě umíme. Tentokrát nás ale zachránila plovka, na kterou jinak moc nechytáme, ale nyní byla NS1 ta, která nachytala všechny větší ryby, včetně té největší. Jedinou černou chvilkou byla sobota odpoledne, kdy jsem si slušně zavařil a pocuchal si nervy, protože mi spadlo pět ryb za sebou, z toho bylo pár, které by nám pomohly, naštěstí ale nebylo potřeba a nemusí mě to tolik mrzet. Je to zvláštní, že se to najednou otočí, spadne každá ryba, pak se to otočí zpět a prakticky na ty samé návazce ryby perfektně drží. No konečně se zavedlo i na závodech!
po pěti spadených rybách, šestý záběr během chvíle. Nohy jsem měl dřevěný neskutečně
po pěti spadených neuvěřitelná úleva, když byl v podběráku!
top ryba závodu!
Postupem času kdy nastával podzim a již byla i brzo tma, jsme vyráželi jen na dvě/tři hoďky k vodě, dva proutky, předpruťáky, malý háček a broček, tak jako za starých časů úplně na lehko. Vždy jsem nakrmil pár koulí metoďáku s kukuřicí, na malý háček jedno zrnko bonduelky v dipu, nebo červíků v dipu a to byla jízda. Tohle přesně ho bavilo.. kapřík, perlín, kapřík,.. a jelo to... a musím se přiznat, bavilo mě nejen to, jak to baví jeho, ale i ta zábava jako taková. Takto jsme za celý rok strávili spousty krásných dní u vody. Takže trochu změna oproti ,,velké,, kaprařině, ale u vody jsme byli a to je to nejlepší!
na čekačce..
nemusí to být vždy rekord, aby byl člověk šťastný, že?
Následoval říjen a dvoje závody v rozmezí 14 dní na stejné vodě. Z minulého roku, kdy jsme zde byli poprvé a hned druzí víme, kam chceme, ale los nás posílá na krajní místo. Pěkné, velké místo, z druhé strany klidovka. Kapry jsme začali odchytávat až druhý den. U čtyřdenních závodů nic z čeho bychom byli nervózní, naopak, vždy jsme to tak měli. Ale záběrů nebylo moc. Až když na naše místo začal v posledních 24 hodinách foukat hodně silný vítr to začalo a tak, jako teď jsme si již dlouho nezachytali. Pecka, většina ryb byla okolo 10kg. Troufnu si tvrdit, že jsme měli jedni z nejvíce ryb. Tři ryby byly už slušné a byli jsme stále ve hře, ale ta čtvrtá lepší (nebo dvě střední na přepis) se nám nedařilo dochytit. Z dvaceti týmů bylo šesté místo (pouze 4kg na bednu) celkem slušné, i daleko lepší místa dopadla hůř. nicméně si furt myslím, že to mohlo dopadnout i lépe a jedna lepší ryba to mohla rozseknout. Škoda, ale alespoň jsme si parádně zachytali, což je lepší než tam čtyři dny sedět jen tak..
takové to chtělo alespoň tři..
...Což se nám málem povedlo v letošních posledních závodech. Poprvé jsem šel losovat já, moc se mi nechtělo, myslím, že jsem si veškeré své štěstí vybral už u maturity, ale Lukyn byl tvrdý a prostě jsem musel. Opět víme kam chceme, odkud se bude vyhrávat a kde to je hodně hratelné. V době, kdy jdu losovat tam stále dost těchto míst je. Já ale tahám opět krajní místo, tentokrát na druhé straně než před 14 dni, ale při 5 stupních a studeném větru chytat v metru až metr a půl nebude asi žádný med. Trochu mě utěšuje, že dle informací se zde vždy jedna velká ryba za poslední měsíc každý víkend chytla. To ale byly o dost jiné podmínky než teď. Oba týmy, které byly na proti nám odjely bez záběru předčasně domů. My nějaké ryby máme, ale chce to větší. Bohužel to se nedaří a již víme, že budeme bojovat alespoň o sektor, což by byl úspěch. Také jsme jako jediní z našeho sektoru naplnili počet pěti ryb, ale i tak nám cca 2 kg na výhru v sektoru chybělo. Soupeř z hranice sektoru (sousedi vítězného týmu) měli jednu krásnou velkou rybu, tak jim čtyři ryby stačily. Jsem si jistý, že jsem na prutě v posledních dvou hodinách závodu měl rybu, která by nás dostala na sektor, ale byla to první ryba za troje čtyřdenní závody a cca 30 záběrů, co mě tu spadla. Co nadělat. Byl to náš první záběr přes den, takže jak jsem psal výše, prakticky jsme přes den neměli co dělat, každou noc dva záběry. Tady jsme moc neuspěli a ani si moc nezachytali...
... Ale tak to přeci na závodech je a každý závodník s tím musí počítat. Beru to sportovně a doufám, že příští rok budeme mít trochu větší štěstí na los a také i na větší ryby. Nevím jestli to je námi, nebo spíš smůla, protože když se větší ryba ukázala, dokázali jsme ji odchytit, chybělo jich ale víc, nebo ta jedna pořádná petelice, která by to rozsekla. Vždy se nám podařilo zachytat i na místech, kde to nikdo nečekal, ale ta velikost.. a selektovat jsme mohli zkoušet, jak chtěli, ale bohužel. Pak když vidím, že vedle mají jeden záběr, ale zrovna to je ta ryba, co potřebujeme my, tak je to dost zvláštní pocit v hlavě, který určitě hodně z nás mívá. Ale co už. Tak to chodí. To nejdůležitější, že jsem si to vždy na maximum užil s tím nejlepším parťákem, který mě pokaždé něco naučí. Viděl spoustu kamarádů, kde jsme si předali informace, pokecali ..to je k nezaplacení. A že to holt někdy nevyjde..je to jen koníček a sport a je potřeba to tak brát. Na světě jsou daleko důležitější věci. A speciálně v této podivné době to je dobře vidět. A už teď vím, že už se těšíme na příští rok, kde zase zkusíme nové závody, zase budeme zkušenější a zase si to budeme vše užívat na plný pecky. Pozitivní přístup je totiž to nejlepší!
tak čágo, snad zase někdy..
Nevím, zda už to je letos konec, možná se ještě dostanu na pár hodin, ale už to nebude žádná velká výprava. Letos jsem se jako vždy mohl spolehnout na švestičku, kterou mám od doby co vyšla vždy sebou! Pozdější dobou klasika G2 a hodně i díky závodům jsem začal chytat na plovky i při normálních rybách. Pampeliška a Oliheň jsou stálice, ale příjemně mě překvapila sladká kukuřice, kterou jsem měl i v normálním provedení ke krmení a super kuličky! Do pva punčochy směs peletek a počet záběrů byl neuvěřitelný i v době kdy to na nic jiného nešlo. Také jsem se naučil používat měkké šňůrky jako Silkworm od Krystonu, který dokáže udělat záběr snad vždycky a všude, pecka!
i takhle by to šlo, Garda Ultra Sharp na Ronnie rigu !
Každopádně, i když trochu jinak, tak letos to byla zase pekelná jízda! Koneckonců, bych neměl zapomínat, že jsem si vlastně zvedl i osobák krásným skoro metrovým mohutným lyscem, což byla spíš další perfektní zdravá a silná letošní ryba, než že bych extra řešil váhu, ale jistě, potěší to moc! Jsem spokojený se sebou, juniora to baví, chce jezdit, poznává to a to je super. Závodně jsme také ze všech pěti závodů byli vždy v horní polovině. Vyhráli, bojovali o sektory až do konce a pokaždé splnili dané limity! Ani jednou totální provar, což není zlé! Na rozloučenou Vám všem přeji pevné nervy, zdraví a pohodu na rybách. Doufám, že se brzy s některými potkáme u vody a zase si v klidu dáme pivko, prohodíme informace a zkušenosti, poradíme si a bude to vše v klidu a pohodě. Mějte se fajn a všem slušným mnoho úspěchů! Luboš
