Byla to nevšední výprava k řece.

Nepochyboval jsem o tom, že u vody strávím krásných 9 nocí.
Vytypované místo, vše naplánované, připravené. Nezbylo než si to náramně užít.
V páteční podvečer, po samotném příjezdu, a jen častečném rozbalení věcí, jsem se usadil do křesla... Dal si doutníček a kávu.
,,Že bych to nahodil až nad ránem? Času mám přeci dost." (Podíval jsem se na hodiny.)
,,Mám na lov ještě 5 hodin, než padne půlnoc.
Ale jó, hodím to tam."

Nyní když vzpomínám, že po nahození montáží, na které dopadlo jen 5 plných spombů, přišla ta kýžená jízda od ryby jenž mi na desítky následujících minut rozpumpovala srdce... Mohu říct, že to bylo více než chválihodné rozhodnutí.
A to jen 3 hodiny po nahození.

Během následujících několika dní se mi povedlo ještě něco pochytat. Ovšem ke konci výpravy to se štěstím a aktivitou spíše stagnovalo.

Proč toto píšu? Protože někdy vážně stačí jen kratká chvíle u vody, a člověk může chytit něco, na co čeká léta.

Již se blíží konec roku, a já se těším až opět nastane to krásné do zelena zbarvené období.

Dovolte, abych Vám touto mojí poslední zprávou pro rok 2022 popřál krásné vánoce a vše nejlepší do nového roku 2023. Hodně zdraví a pohody především.

Na jaře u vody!
S pozdravem Petr Matoušek