Roční trápení

Loňský rok se odehrával ve stylu objevování a získávání zkušeností z pískoven, které jsem pravidelně navštěvoval
Autor: Andreas Latschbacher
26.02.2019 | 15:44 hod. Přečtěno: 178 x
Roční trápení
Radost z úlovku byla neskutečná
Roční trápení
Zbraň, která na konec fungovala
Roční trápení
Plný sak kapra
Roční trápení
Můj první kapr dlouhán z pískovny okolo deseti kil
Loňský rok se odehrával ve stylu objevování a získávání zkušeností z pískoven, které jsem pravidelně navštěvoval. Jednu z těchto pískoven, kde je vyšší počet těch ,,větších,,, jsem navštěvoval po celý rok, ale stále jsem se kaprům nemohl trefit do cesty. Je zde známé, že kapři v různých ročních obdobích rádi cestují po celé vodní ploše pískovny a hledají si ideální místo pro daný čas. Při výběru místa jsem spoléhal především na lokalizaci ryb, která zde hraje velkou roli, ale známe své. Jednou takhle při týdenní výpravě jsme se s parťákem shodli na místě uprostřed pískovny, kde byly ryby aktivní. Pro naše neštěstí jsme si krásně zachytali násaďáky o počtu sedmdesáti kusů. I když jsme věřili, že se mezi nimi musí motat i nějaký větší, tak tito kapříci byli zkrátka jako piraně a co leželo na dně, nemělo šanci přežít jejich útok. Když jsem jezdil na ryby sám, bylo to spíše o jedné noci, nebo dokonce jen o pár hodinách, takže čísla o projezděné naftě a prosezeném čase v autě, šla rapidně nahoru. Hlava mi pomalu, ale jistě dávala najevo, že už toho má dost, ale něco ve mně říkalo, ať tomu ještě dám chvíli. Je fakt, když už jsem se tomu věnoval a chtěl vydřít alespoň to jedno desetikilo, tak jsem se kousnul a s parťákem jsme znovu vyrazili na prodloužený víkend, ale na jiné místo, které bylo naprosto odlišné od předchozích. Na břehu větší klid a ve vodě nespoutaná džungle kapřích úkrytů. Z tohoto místa jsem měl zprávy, že se zde před námi chytali kapři 10+ a i jeden ten 18+ tady byl, takže jsme byli plní očekávání, co nás čeká. I taktiku krmení jsme změnili a místo vařené kukuřice v mixu s peletami a řepkou, jsme vsadili pouze na samotnou řepku. K řepce jsme přidali i nějaké ty půlky boilie, aby tam bylo taky něco hrubšího. Pátek, sobota hlucho. Občas nějaký ten mlaďas do toho bouchnul, ale desinky nikde, jako vždy. Když už to vypadalo, že vítězný šampus povezu už potřetí domů, tak mě kapři pravděpodobně politovali a jeden z místních lysců parťákovi konečně ukázal, jak vypadá záběr od velké ryby z pískovy. Záběr jak od plotice, ale potom pomalé cvakání navijáku, který pouštěl centimetry, později metry vlasce. Nakonec kapr skončil v podběráku a my měli radost, ale ve vodě neměli ani jeden prut, jelikož nám tenhle umělec ukázal význam použití backleadu. Na podložku se podíval konečně ten kapr, na kterého jsme se oba těšili. Krásný koženáč přes 15 kilo je pro kamaráda slušné uspokojení po předešlých nezdarech. Ovšem mě se smůla zatím stále drží, ale co, radost mám, protože jsem konečně viděl velkou rybu z této vody na vlastní oči. Po této poslední akci v září jsem se na stejné místo opět vydal v půlce října. Nechtěl jsem už experimentovat, tak jsem udělal v podstatě všechny věci stejně co posledně. Na jeden prut malý panáček zasypaný půlkami boiliesu a na druhý chod rig na koberci z řepky. Montáže jsem rozmístil několik metrů od sebe, aby si navzájem příliš nenarušovali prostor. Klasicky jsem postavil jednonoční hotel a uvařil si dobrý čaj. Sedl jsem na podložku, opřel se o lehátko a pozoroval jsem klid na hladině. Sem tam sebou hodila štika při snaze ulovit si něco dobrého k večeři, ale kapři na lovném místě vidět a slyšet nebyli. Pískovnu zahalila na dobro tma a já se zachumlal do spacáku. Místo toho abych šel spát, mě mobil v ruce nutí být ještě vzhůru. Po třech hodinách, co ležely pruty ve vodě, se ozval hlásič s panáčkem. Sice jedno pípnutí, ale co. Rychle jsem nazul kroxky a vyběhl dezorientovaný do tmy někam směrem k prutům. Viděl jsem, že je swinger přišpendlený k prutu a ryba se klepala na háčku, ale nerozjela to. Zvednul jsem prut a začal jsem zdolával tohohle násaďáka. Po chvíli zdolávání usuzuji, že to násaďák nebude. I když chytám na 9ft proutky a malé navijáky, tak ve své vybavení mám 100% důvěru, ale přesto nechci o rybu přijít a nechávám jí pozvolna unavit. Už jsem ho měl několikrát na hladině, ale je tma jak v pytli a čelovka leží na kýbli v brolíčku, takže jsem ho neviděl. Po několika výpadech, na hladině, kdy se otočil a šplouchnutím ocasní ploutve se vrátil do hloubky, jsem byl přesvědčen, že mám na prutě sumce, a proto jsem mu trochu přitvrdil v souboji. Chvilka slepého souboje v mělčí vodě a ryba byla v síti podběráku. Podběrák jsem na chvíli nechal ve vodě a rychle jsem utíkal pro čelovku, abych vůbec zjistil co mám v síti. Díky bohu! Je to kapr a je to teda pořádný kus kapra! Takového dlouhána bych spíše čekal v proudné části řeky, než na svazové pískovně. Kapra jsem si samozřejmě vyfotil, ale jelikož jsem chytil takhle velkého kapra na této vodě poprvé, tak vážení a měření šlo bokem (ta paměť). Odhadem měl kolem deseti kilogramů, ale délka by určitě taky bylo zajímavé číslo. Samozřejmě, že nejde jenom o čísla a předhánění se v tom, kdo má většího, ale o to, užít si pohodu v přírodě. Však se mi zdálo, že pohody v přírodě bez kaprů jsem si do teď užil až až. Pouštěčka a radost je na místě! Ovšem zima je zima a já ulehl zpět do spacáku. Po noční pauze bez chytání jsem se ráno záběru už nedočkal. Ráno balení a odjezd domů. Začátkem listopadu jsem se vydal vyzkoušet přední část pískovny, jelikož ryba už byla podle zpráv rybářů rozjetá po celé ploše, ale zase ty povídačky a kapři zase nikde. Po návratu domů jsem se rozhodl, že druhý den vyrazím znovu a vyzkouším prostřední část. Bylo krásné počasí a pískovna byla doslova obsypaná bobkaři. Po usednutí na vytipované místo jsem dalekohledem obhlédl situaci. Místo, kde se nám s parťákem v září dařilo, bylo obsazené, ale nevypadalo to, že pán, který tam seděl, by měl lovit do noci. Po posledním úspěchu s dlouhým kaprem, jsem se pro jistotu rozhodl ještě před tmou rychle přestěhovat o půl kilometru na naše místo, které se před chvílí uvolnilo. Taktika se od posledně nemění. Naposledy kontroluji ostrost háčků a může to tam letět. Následuje rychlostavba brolíčka a vaření čaje. Zima je čím dál větší, a tak mi pomáhá až druhý čaj. Na pískovnu usedla tma a bez čelovky člověk nevidí ani na prsty u ruky. Před tím než jsem zalehnul do spacáku, jsem si připravil i prsačky v případě záběru. Ulehám do spacáku a opět projíždím internet na mobilním telefonu, místo toho abych spal. Pípnutí modré diody rozsvítilo moje brolíčko a já vystartoval z lehátka. Jen to jednou píplo, ale radši jsem to šel zkontrolovat. Po přiblížení k prutům s čelovkou na hlavě, jsem viděl jak se pomalu swinger rozjíždí směrem k signalizátoru. Zvedám svůj 9ft Extricator a cítím na konci pomalu hýbající se vázku, která jede díky bohu od břehu na volnou vodu. Tohle byl úplně jiný souboj, nebo spíš mrtvý tah by bylo vhodnější pojmenování. Ryba se se mnou přetahovala pouze svojí váhou, až na poslední metry ve vodě, kde je mělká voda, a ryba zjistila, že je něco špatně. V té chvíli jsem viděl, co to je za kapra, ale do vody jsem nemohl, prsačky jsem si na sebe samozřejmě nenatáhnul. V tom okamžiku jsem velkého kapra měl už z poloviny v podběráku, ale nemohl jsem ho dostat dovnitř celého. Rybě to došlo a namířila si to zase zpět na hloubku ven z podběráku. Po infarktním souboji, kdy mi kapr málem zajel do několika vázek o kterých jsem věděl, jsem ho konečně dostal do podběráku. V ten okamžik o mě museli vědět i v rakousku. Vybuchl jsem radostí a to jsem kapra ještě neviděl v celé jeho kráse. Kapra jsem přemístil na chvíli do vážícího saku, kde si na chvíli odpočinul a já taky. Připravil jsem si fotokoutek a váhu, kterou jsem pokřtil tímto kaprem velmi slušně. Emoce, které se mnou doslovali mávali jsou vidět na fotkách a je to ta nejhezčí vzpomínka, která rybářovi může zůstat.
Loňský rok se odehrával ve stylu objevování a získávání zkušeností z pískoven, které jsem pravidelně navštěvoval
Autor: Andreas Latschbacher      26.02.2019 | 15:44 hod.      Přečtěno: 178 x
Roční trápení
Radost z úlovku byla neskutečná
Roční trápení
Zbraň, která na konec fungovala
Roční trápení
Plný sak kapra
Roční trápení
Můj první kapr dlouhán z pískovny okolo deseti kil
Loňský rok se odehrával ve stylu objevování a získávání zkušeností z pískoven, které jsem pravidelně navštěvoval. Jednu z těchto pískoven, kde je vyšší počet těch ,,větších,,, jsem navštěvoval po celý rok, ale stále jsem se kaprům nemohl trefit do cesty. Je zde známé, že kapři v různých ročních obdobích rádi cestují po celé vodní ploše pískovny a hledají si ideální místo pro daný čas. Při výběru místa jsem spoléhal především na lokalizaci ryb, která zde hraje velkou roli, ale známe své. Jednou takhle při týdenní výpravě jsme se s parťákem shodli na místě uprostřed pískovny, kde byly ryby aktivní. Pro naše neštěstí jsme si krásně zachytali násaďáky o počtu sedmdesáti kusů. I když jsme věřili, že se mezi nimi musí motat i nějaký větší, tak tito kapříci byli zkrátka jako piraně a co leželo na dně, nemělo šanci přežít jejich útok. Když jsem jezdil na ryby sám, bylo to spíše o jedné noci, nebo dokonce jen o pár hodinách, takže čísla o projezděné naftě a prosezeném čase v autě, šla rapidně nahoru. Hlava mi pomalu, ale jistě dávala najevo, že už toho má dost, ale něco ve mně říkalo, ať tomu ještě dám chvíli. Je fakt, když už jsem se tomu věnoval a chtěl vydřít alespoň to jedno desetikilo, tak jsem se kousnul a s parťákem jsme znovu vyrazili na prodloužený víkend, ale na jiné místo, které bylo naprosto odlišné od předchozích. Na břehu větší klid a ve vodě nespoutaná džungle kapřích úkrytů. Z tohoto místa jsem měl zprávy, že se zde před námi chytali kapři 10+ a i jeden ten 18+ tady byl, takže jsme byli plní očekávání, co nás čeká. I taktiku krmení jsme změnili a místo vařené kukuřice v mixu s peletami a řepkou, jsme vsadili pouze na samotnou řepku. K řepce jsme přidali i nějaké ty půlky boilie, aby tam bylo taky něco hrubšího. Pátek, sobota hlucho. Občas nějaký ten mlaďas do toho bouchnul, ale desinky nikde, jako vždy. Když už to vypadalo, že vítězný šampus povezu už potřetí domů, tak mě kapři pravděpodobně politovali a jeden z místních lysců parťákovi konečně ukázal, jak vypadá záběr od velké ryby z pískovy. Záběr jak od plotice, ale potom pomalé cvakání navijáku, který pouštěl centimetry, později metry vlasce. Nakonec kapr skončil v podběráku a my měli radost, ale ve vodě neměli ani jeden prut, jelikož nám tenhle umělec ukázal význam použití backleadu. Na podložku se podíval konečně ten kapr, na kterého jsme se oba těšili. Krásný koženáč přes 15 kilo je pro kamaráda slušné uspokojení po předešlých nezdarech. Ovšem mě se smůla zatím stále drží, ale co, radost mám, protože jsem konečně viděl velkou rybu z této vody na vlastní oči. Po této poslední akci v září jsem se na stejné místo opět vydal v půlce října. Nechtěl jsem už experimentovat, tak jsem udělal v podstatě všechny věci stejně co posledně. Na jeden prut malý panáček zasypaný půlkami boiliesu a na druhý chod rig na koberci z řepky. Montáže jsem rozmístil několik metrů od sebe, aby si navzájem příliš nenarušovali prostor. Klasicky jsem postavil jednonoční hotel a uvařil si dobrý čaj. Sedl jsem na podložku, opřel se o lehátko a pozoroval jsem klid na hladině. Sem tam sebou hodila štika při snaze ulovit si něco dobrého k večeři, ale kapři na lovném místě vidět a slyšet nebyli. Pískovnu zahalila na dobro tma a já se zachumlal do spacáku. Místo toho abych šel spát, mě mobil v ruce nutí být ještě vzhůru. Po třech hodinách, co ležely pruty ve vodě, se ozval hlásič s panáčkem. Sice jedno pípnutí, ale co. Rychle jsem nazul kroxky a vyběhl dezorientovaný do tmy někam směrem k prutům. Viděl jsem, že je swinger přišpendlený k prutu a ryba se klepala na háčku, ale nerozjela to. Zvednul jsem prut a začal jsem zdolával tohohle násaďáka. Po chvíli zdolávání usuzuji, že to násaďák nebude. I když chytám na 9ft proutky a malé navijáky, tak ve své vybavení mám 100% důvěru, ale přesto nechci o rybu přijít a nechávám jí pozvolna unavit. Už jsem ho měl několikrát na hladině, ale je tma jak v pytli a čelovka leží na kýbli v brolíčku, takže jsem ho neviděl. Po několika výpadech, na hladině, kdy se otočil a šplouchnutím ocasní ploutve se vrátil do hloubky, jsem byl přesvědčen, že mám na prutě sumce, a proto jsem mu trochu přitvrdil v souboji. Chvilka slepého souboje v mělčí vodě a ryba byla v síti podběráku. Podběrák jsem na chvíli nechal ve vodě a rychle jsem utíkal pro čelovku, abych vůbec zjistil co mám v síti. Díky bohu! Je to kapr a je to teda pořádný kus kapra! Takového dlouhána bych spíše čekal v proudné části řeky, než na svazové pískovně. Kapra jsem si samozřejmě vyfotil, ale jelikož jsem chytil takhle velkého kapra na této vodě poprvé, tak vážení a měření šlo bokem (ta paměť). Odhadem měl kolem deseti kilogramů, ale délka by určitě taky bylo zajímavé číslo. Samozřejmě, že nejde jenom o čísla a předhánění se v tom, kdo má většího, ale o to, užít si pohodu v přírodě. Však se mi zdálo, že pohody v přírodě bez kaprů jsem si do teď užil až až. Pouštěčka a radost je na místě! Ovšem zima je zima a já ulehl zpět do spacáku. Po noční pauze bez chytání jsem se ráno záběru už nedočkal. Ráno balení a odjezd domů. Začátkem listopadu jsem se vydal vyzkoušet přední část pískovny, jelikož ryba už byla podle zpráv rybářů rozjetá po celé ploše, ale zase ty povídačky a kapři zase nikde. Po návratu domů jsem se rozhodl, že druhý den vyrazím znovu a vyzkouším prostřední část. Bylo krásné počasí a pískovna byla doslova obsypaná bobkaři. Po usednutí na vytipované místo jsem dalekohledem obhlédl situaci. Místo, kde se nám s parťákem v září dařilo, bylo obsazené, ale nevypadalo to, že pán, který tam seděl, by měl lovit do noci. Po posledním úspěchu s dlouhým kaprem, jsem se pro jistotu rozhodl ještě před tmou rychle přestěhovat o půl kilometru na naše místo, které se před chvílí uvolnilo. Taktika se od posledně nemění. Naposledy kontroluji ostrost háčků a může to tam letět. Následuje rychlostavba brolíčka a vaření čaje. Zima je čím dál větší, a tak mi pomáhá až druhý čaj. Na pískovnu usedla tma a bez čelovky člověk nevidí ani na prsty u ruky. Před tím než jsem zalehnul do spacáku, jsem si připravil i prsačky v případě záběru. Ulehám do spacáku a opět projíždím internet na mobilním telefonu, místo toho abych spal. Pípnutí modré diody rozsvítilo moje brolíčko a já vystartoval z lehátka. Jen to jednou píplo, ale radši jsem to šel zkontrolovat. Po přiblížení k prutům s čelovkou na hlavě, jsem viděl jak se pomalu swinger rozjíždí směrem k signalizátoru. Zvedám svůj 9ft Extricator a cítím na konci pomalu hýbající se vázku, která jede díky bohu od břehu na volnou vodu. Tohle byl úplně jiný souboj, nebo spíš mrtvý tah by bylo vhodnější pojmenování. Ryba se se mnou přetahovala pouze svojí váhou, až na poslední metry ve vodě, kde je mělká voda, a ryba zjistila, že je něco špatně. V té chvíli jsem viděl, co to je za kapra, ale do vody jsem nemohl, prsačky jsem si na sebe samozřejmě nenatáhnul. V tom okamžiku jsem velkého kapra měl už z poloviny v podběráku, ale nemohl jsem ho dostat dovnitř celého. Rybě to došlo a namířila si to zase zpět na hloubku ven z podběráku. Po infarktním souboji, kdy mi kapr málem zajel do několika vázek o kterých jsem věděl, jsem ho konečně dostal do podběráku. V ten okamžik o mě museli vědět i v rakousku. Vybuchl jsem radostí a to jsem kapra ještě neviděl v celé jeho kráse. Kapra jsem přemístil na chvíli do vážícího saku, kde si na chvíli odpočinul a já taky. Připravil jsem si fotokoutek a váhu, kterou jsem pokřtil tímto kaprem velmi slušně. Emoce, které se mnou doslovali mávali jsou vidět na fotkách a je to ta nejhezčí vzpomínka, která rybářovi může zůstat.



Tipy z našeho e-shopu
Mikbaits katalog 2019 Katalog
2019