.

Byl pátek večer, když mi začal vibrovat telefon. Volal mi kamarád Nathan. Řekl mi, že zítra má volnou sobotu a že bych se mohl stavit k nim na rybník. Na tohle se nedalo říct ne. Kamaráda jsem neviděl asi čtyři měsíce kvůli distanční výuce a už se mi po něm stýskalo. Tak jsem feederové pruty nebral, abych měl i čas si s ním popovídat. Večer jsem sbalil možné i nemožné a ráno jsem vyrazil. Když jsem vysedl z auta, ofoukl mě docela silný vítr. Naházel jsem věci na záda a vyrazil na lovné místo. Při obchůzce revíru jsem si všiml toho, že všichni rybáři seděli na závětrné straně, ale co jsem se jich ptal, tak z aktivity ryb moc šťastní nebyli. Tak jsem si sedl do zátoky, do které foukal největší vítr. A udělal jsem dobře, všechny ryby následovaly vítr a když jsem si chystal věci, tak jsem si všiml několika známek přítomnosti kaprů (bublinky, výskoky) a proto jsem se nemohl dočkat nahození. Chvíli po nahození dojel spolužák na kole a skoro jsem ho nepoznal, jak se změnil. Začali jsem si povídat, ale do patnácti minut nás přerušil hlásič. Vystartoval jsem po prutu a zasekl jsem. Po chvíli Nathan podebral krásného kapra okolo padesáti centimetrů, který přišel na boilies sladká kukuřice z řady TactiQ v kombinaci s plovoucí kukuřicí. Znovu jsem nahodil a čekali jsme dál. Nebudu to dál prodlužovat- za cca pět hodin jsme nachytali devět kaprů od 45 cm po 68 cm a jednoho zlatého lína. Na druhém břehu se děla opravdová podívaná. Majitel rybářských potřeb, do kterých nejčastěji chodím, učil svoje děti plavané a šlo jim to skvěle. Děti si to při každém záběru očividně užívaly. I já s Nathanem jsme se bavili ,ale jen do té chvíle, než kolem nás začaly lítat osmdesátigramová olova méně úspěšných kolegů od protějšího břehu. Ať vás Petr provází. Šimon Havel