Jak jsem již zmiňoval, začátkem listopadu jsme se opět vypravili na naši vodu, kde jsme strávili pouze tři dny. I tak to stálo jako vždy za to. První den příjezdu nám ovšem nepřinesl žádný záběry. Pruty jsme rozmístili do různých vzdáleností a to zhruba od 120m až po 400m. Teplota vody se pohybovala okolo 12 stupňů Celsia. Z těchto důvodů jsem ještě důvěřoval G2 s popkou banánem a Pepa si zvolil meteoru a BigS v kombinaci s popkami broskev a pampeliška. Nyní můžu říct, že ani jeden z nás neudělal chybu a hned řeknu proč. Ještě bych chtěl zmínit, že druhé ráno nám trošku přituhlo a naše veškeré náčiní bylo pokryto jinovatkou a my si uvědomujeme, že zde máme první mrazíky a to nikdy nebývá špatné. Druhý den jsme ovšem až do večera bez záběru a začínáme se obávat nejhoršího, když mi v tom navečer přichází první a zároveň poslední záběr. Já se tedy ihned vydávám i za silného větru na vodu, asi na 120 metrech od břehu přichází první kotvičkování, což by bylo ještě ok, ale při silném větru a vlnách se můj člun začíná točit sem a tam a já nevím co dřív. Po chvilce nadávek a vztekání se mi ovšem podaří vlasec přestřihnout a opět spojit. Poté pokračuji dále za rybou, kdy po příjezdu nad rybu cítím, že ryba mi to v těch vlnách nechce dát zadarmo. Po chvilce zápasení, vidím mohutného šupináče na hladině, ale nejsem schopný se k němu dostat na tu správnou vzdálenost, jelikož mne vlny i přes motor neustále otáčí. Jakmile se opět dostávám k rybě na správnou vzdálenost, abych ji mohl podebrat, ryba ihned směřuje ke dnu. Po několika dalších minutách se mi daří rybu podebrat a umisťuji ji do člunu. Poté nabírám kurz směr břeh, kde už mne vyhlíží Pepa a čeká s nachystanou podložkou. Při vytahování ryby do člunu vím, že ryba bude stoprocentně 20+. Na břehu si konečně můžu prohlídnout Pálavského bojovníka, který mi nedal nic zadarmo. Následně byla při vážení chvíle napětí a digitální váha nám ukazuje po odečtu saku čistou váhu a je to krásných 23,8kg. Tímto prvním záběrem si říkám, že mám letos na Pálavě splněno a můžu být spokojený. Zbylá výprava už byla v režii Pepi, kterému se podařilo prakticky za pár hodin nachytat tři krásné kapry ve stejné váhové kategorii 16kg+ neboli jak říkáme „byla to stejná násada“, přičemž jeden z nich byl krásný lysec, který dominoval svou obrovitou hlavou a nepravidelnými velkými šupinami, což považuji za klenot. Záběrů nebylo mnoho, ale ryby stály za to a oba jsme byli maximálně spokojeni. Přeji Vám všem do nového roku 2020 jen to nej, plno nových zážitků strávených u vody, ale hlavně aby nám přálo zdravíčko. Dále chci poděkovat firmě Mikbaits za skvělé výrobky bez kterých by naše úspěchy nebyly, takové jaké jsou. Sezónu jsme nakonec zakončili ve Slovinsku, ale o tom Vás ještě budu informovat. Zatím čest.